Tři kategorie znaků
K vyjadřování významů používalo staré egyptské písmo tři kategorie znaků: ideogramy, fonogramy a determinativy.
Ideogramy
Jde o znaky, které vyjadřují právě to, co znázorňují – např. krávu, slunce, muže, dům, osla, nohu, faraóna nebo jeho palác, práci či tanec.
Finogramy
Znázorňují jeden nebo více zvuků, z nichž se skládají slova. Obvykle obsahují jednu souhlásku, podobně jako je tomu v arabštině, hebrejštině nebo obecně v semitských jazycích. Znak pak vyjadřuje zvuk výslovnosti: š, t, v, l… Například ideogram úst už neznamená ústa, ale stává se zvukem ,,r“. Fonogramy se dlí do tří skupin – na jednohláskové, označující jedinou hlásku (v, t, m,…), dvouhláskové, které představují dvě hlásky (x, cha,…) a tříhláskové.
Determinativy
Pojí se s výše uvedenými znaky, ale mají pouze sémantickou hodnotu. Slouží k určování slov, která jim předcházejí, a rovněž k jejich obsahovému zařazení. Napomáhají určitému zpestření textu. Determinativ následující po vlastním jménu umožní vymezit, zda jde o muže či ženu. Sokol následující po podstatném jménu ukazuje, že jde o božstvo. Determinativy se pochopitelně nevyslovují.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář